Dospěla jsem do fáze, kdy si otevřeně přiznávám, že je na mě toho strašně moc...člověk by chtěl, ale chuť není...Neměla jsem sílu ani psát na blog. Mezitím jsem stihla vymalovat a uklidit celý barák, klasika navštívit logopedii, Matějovu sedmiletou prohlídku, narozeniny obou dětí, Velikonoce, velikonoční dílny ve školce, kde jsem učila děti a maminky děrované vejce barvené voskem, zahrada , kde na mě volá práce z každého rohu (pohnojeno mám jen 1/3trávy), včera jsem do půl deváté sadila kytky do truhlíků ....Přiznám se že mám v koupelně pořád zacákané okno od malby a ne a ne se k tomu dostat a hlavně donutit. Ještě jsem stačila vyzvednout dva dopisy z úřadu práce o odložení naší žádosti o příspěvek na péči a průkazku ZTP.
O práci ani nemluvím , tak to flákám jak se dá....
Co s tím??
Náhodou jsem v televizi shlédla rozhovor o prokrastinaci , o které jsem již dříve četla z blogu Moniky... asi je to můj případ.....
Vždy mám problém kde začít...
Matěje momentálně učím za pochodu, třeba jako včera u mne v práci na počítači...
Spočítej vajíčka, spočítej slepičky :-) já vím jsme trochu pozadu, velikonoce už byly
Hanička má za sebou třídní předehrávky na klavíru, včera přišla s termínem postupových zkoušek, které musíme sladit s termínem školky v přírodě....
Klasické starosti nás maminek s dětmi.....a naši muži , sice vydělávají penízky (to my se chodíme do práce jen bavit :-)) ale tyhle věci neřeší a když řeknu vždyť jsem ti to říkala , odpověď zní " já zapomněl" ....
pátek 25. dubna 2014
středa 2. dubna 2014
DNES V MODRÉM....
Dnes Matěj odcházel do školky stylově .... modré slipy, modré ponožky, modré džíny a modré triko :-)
Den. porozumění autismu. Autismus - před šesti lety pro mne pojem naprosto neznámý, dnes každodenní chleba....
I když si myslím, že člověk na to denně nemyslí, máme plno starostí a spíše člověk funguje setrvačností, jen někdy se člověk zastaví a znovu začne nad autismem přemýšlet...tak jako včera
Povídám babičce , že v podstatě Hanička nemá sourozence se kterým by si mohla popovídat, že Matýsek je jen takový tichý společník. A Hanka (5let) odpověděla : " To mi nevadí, já si s ním promluvím až se z toho autismu vyléčí " .......
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)